
↓ CČ ↓

Stála jsem před Zackem, držela jsem ruce za zády a nervózně jsem si hrála s prsty.
,,Zacku promiň mi, že jsem tak...''chvíli jsem hledala správné slovo, které by vystihlo můj stav , ,, tak nepříjemná, ale nemám to teď moc lehký ... Jsou to teprve tři roky, co mi umřela máma, ještě jsem z toho pořát byla smutná a do toho mi umřel i strýček a-''
,,Nikdy jsem neřekl, že se zlobím, Viky!'' řekl a pohladil mě po rameni. V tu chvilku jsem už neudržela pláč. Bože chovám se jako malá ufňukaná holka! Ne, vždyť kdo by se choval v mé situaci jinak? pomyslela jsem si. Zack ke mě přistoupil a objal mě. Já jsem brečela dál ... Zack se odemě odsunul, když si začali dvě kolemjdoucí holky něco špitat a přitom se koukaly na nás. Zack si povzdechl, ale nebylo to vzdychnutí jako ,,To je ale zase ostuda'' ale spíš ,,Nikdy nám nedají pokoj''.
Kdybych zrovna nebrečela, asi bych omdlela, protože jsem se právě objímala se Zackem, ale neměla jsem zrovna chuť dělat nějaké scény. Asi jsem se zachovala nejlíp, jak to v mé situaci šlo.
,,Promiň, Viky, ale musím jít trénovat toho kluka ...Už na mě čeká...'' řekl provinile, ale já jsem se jenom usmála a přikývla jsem mu, ať klidně jde. Já jsem se z hluboka nadechla a vydala jsem se ke stáji. Neměla jsem sice v úmyslu dneska jezdit, ale chtěla jsem trochu Avi protáhnout a srovnat si všechno v hlavě. Rozhodla jsem se, že Avi vezmu na krátkou projížďku k pláži.

,,Ahojky, Kristin...Vezmu Avi jenom trochu proběhnout k pláži '' řekla jsem a Kristim, která právě telefonovala. Pobídla jsem Avi z malého kopečka, ze ktrého se muselo jet, když se jelo ze stájí. Namířila jsem Avi k nedaleké pláži. Bylo dnes celkem teplo, tak jsem si chtěla trochu smočit nohy, ale na plavení jsem si netroufla. Běhali jsem kolem břehů a voda cákala na všechny strany. Avi si to užívala stejně jako já.

Měla takovou radost, že když jsme vyjeli od pláže začala poskakovat a bláznit. V klusu natož v kroku se nedala udržet, protože se pořát hnala kupředu, takže jsem jí musela nechat cválat. Trochu jsem se bála, aby nebyla příliš unavená, ale řekla jsem si, že až bude unavená, sama se uklidní a zpomalí.

Když jsme však jeli kolem keříku, Avi se něčeko lekla a z plného trysku zastavila. To jsem ještě useděla a uklidňovala jsem jí. Stále však neklidně pohazovala hlavou a přešlapovala na místě. Pobídla jsem jí dopředu a klidně jsem k ní mluvila. Kousek cesty šla zase normálně a já jsem usoudila, že už bychom se měli vrátit.

Jenže když jsme projeli kolem toho keříku, kterého se předtím lekla, vzepjala se na zadní, což jsem vůbec nečekala. Vypadli mi nohy ze třmenů a vylítla jsem ze sedla. Spadla jsem na tvrdou zem a poslední, co jsem slyšela byl dusot avininých kopyt, jak pádí pryč.

Probrala jsem se až doma ve své posteli a kolem ruky jsem měla ovázaný obvaz. Když jsem s ní pohnula, nepříjemně to zaštípalo. Prodce jsem se posadila a první co jsem zahlédla, byla Kristin, která se opírala o mojí postel.
,, Co se mi stalo? Pamatuju si jenom to, že jsem spadla z Avi!'' vykřikla jsem a Kristin se na mě starostlivě podívala.
,,Máš pravdu, spadla jsi z Avi ... Našel tě pan Saenson, který čistou náhodou šel kolem, když si spadla. Měla si štěstí...Nebolí tě nic kromě ruky?'' řekla a podívala se na mojí obvázanou ruku,
,,Pěkně sis jí odřela, když jsi na ní dopadla...''.
,,Ne, nic kromě ruky mě nebolí...A jak se má Avi, doufám, že neni moc uřícená, před tím, než se splašila jsme letěli šíleně rychle!''
,,No to je právě to, proč jsem tady...'' řekla Kristina zhluboka se nadechla, ,,Avi tam nebyla ... Nejspíš se zaběhla někde v lese...''
Já jsem vykulila oči a okamžitě jsem vstala z postele. ,, Bože, jdu jí hned hledat!!'' vykřikla jsem, ale Kristin mě zarazila.
,,Ty zůstaneš po zbytek dneška doma! Pro jistotu, kdyby ti ještě něco bylo!'' řekla mi trochu ustaraným hlasem.
,,To tady mám jenom takhle sedět a v klidu si spát a odpočívat, když se můj kůň toulá někde po lese a bůh ví, kde?!'' řekla jsem protivně. Kdo z vás by chtěl v takové situaci sedět doma a čekat, co se stane, nebo spíš čekat, až se stane zázrak a váš kůň se najednou sám objeví před stájí, jako ve filmu? Naštvaně jsem se k ní otočila zády a koukala jsem z okna. Kristin si povzdychla a vyšla z mého pokoje. Jakmile zaklaply moje dveře, padla jsem na postel a rozbrečela jsem se. Ani nevím proč. Možná proto, že jsem měla strašný strach, který mě užíral.
Celý den jsem se příšerně nudila, pokoušela jsem si číst si, ale vždycky jsem přemýšlala nad něčím úplně jiným, než nad dějem nudné knihy, která měla námět tak neuvěřitelně podobný těm naivním románkům, které z duše nenávidím! Večer jsem se dlouho pokoušela usnout, což se mi povedlo asi až v půl druhé v noci.

Probudila jsem se kolem deváté, takýže jsem toho moc nenaspala, ale hned jsem seběhla dolů do kuchyně, najedla jsem se a vyběhla jsem z domu..Babička už proti tomu nic neměla, protože jsem jí přesvědčila o tom, že mi opravdu nic není. Do stáje jsem doslova běžela.
Byla jsem rozhodnutá, že si od Kristin půjčím koně a budu s ním jezdit po okolí, dokuď Avi nenajdu.

Když jsem běžela kolem skupinky stromů a keřů uslyšela jsem pronikavé ržání a řehtání.
Okamžitě jsem se tam rozběhla a uviděla jsem Avi, která se zachytila za uzdečku do keře. Byla celá zablácená a uřícená a uzdečku měla roztrhlou. Sedlobylo celé zašpiněné a přemýšlala jsem, jestli to z něho někdy dostanu. Byla jsem neuvěřitelně šťastná, ale zároveň jsem se bále, jestli si něco neudělala. Ihned jsem jí vymotala z keře a opatrně jsem jí vedla za přetrhanou uzdečku směrem ke stáji.


Když jsem vcházela s Avi na dvůr stáje Kristin jenom vykulila oči a prohlížela si Avi.


Přivedla jsem jí blíž a společně jsem jí skontrolovali a opatrně sundali zničenou výstroj.
,,Ta si teda dala, ale naštěstí na jenom malou jizvu na nose od větví!'' řekla Kristin s úlevou.

Já jsem si taky vydechla a zavedla jsem už odstrojenou Avi do stáje, kde jsem jí vyčistila a namazala strup na nose. Byla jsem ve stáji po celý zbytek dne a pomáhala jsem Kristin s kydáním a obstaráváním koní. Doma bych se stejně jenom nudila.

Další den jsem se taky vydala do stáje a přemýšlela jsem, jestli je Avi natolik v pořádku, abych jí mohla vzít alespoň na jízdárnu. Nakonec jsem po dohodě s Kristin osedlala Avi do vypůjčeného sedla, než si pořídíme nové.
Cvičila jsem na jízdárně přechody a připadala jsem si, jako kdybych měla místo westernové výstroje anglickou a trénovala drezůru.
Avi jela krásně sebraně a já jsem byla naprosto spokojená, i když se mi její chody zdáli pro takové pokusy příliš westernové. Jednou jsem u Aleši zkoušela jet na koni cvičeném anglicky a v anglickém sedle je to něco úplně jiného. Ráda bych jezdila anglii, ale wetsern je pro mě asi bližší. Řekla jsem si a dál už jsem se soustředila na jízdu. Najednou jsem si všimla mladé ženy, která vypadala tak na dvacet, byla velmi drobná a připomínala mi jednu dívku, kterou jsem potkala ještě v...Vzpoměla jsem si na stáj NEWTAWN, kde pracoval strýček. Jak se tam asi mají?

Když jsem Avi vykrokovala a vyjížděla jsem z jízdárný, mladá žena mě zastavila.
,,Ahojky! Jsem Jennya, jedna z trenérek drezury ... Jezdíš velice dobře!'' uvědomila jsem si, že její hlas zní o mnohem vyspěleji, takže jí může být i víc než dvacet, ,,Hledáme nové jezdce do drezůrního oddílu. Dělají se tam přijmací zkoušky, ale ty bys je zvládla levou zadní ... Jezdíš velice dobře, ale podle mě by ses hodila víc na anglický styl než na western '' řekla a usmála se na mě. Slovo western řekla trochu opovržujícím tónem, ale nějak jsem se na to dál nesoustředila. Uvěsdomila jsem si, že mi tu někdo nabízí, abych zkusila složit přijmací zkoušky do drezůrního oddílu! Vykulila jsem na ní oči.
,,Myslím to vážně nemusíš se na mě takhle koukat, jako kdybych spadla z višně'' řekla a usmála se na mě. Vlastně vypadala přesně jako nějaká členka oddílu, co jezdí drezůru nebo parkur.
,,Jestli můžu, chtěla bych tě tam pozvat, aby ses tam trochu porozhlédla. Můžeš si prohlédnout stáj a dokonce i zkusit si zajezdit! Ale jenom jestli bys měla zájem! Rozhodně tě do ničeho ne-''
,,Přijedu ráda. Nemáte nějaký telefon, abych ho předala babičce?'' řekla jsem a trochu jsem se styděla, že jsem jí nevychovaně skočila do řeči. Jennya mi podala malou vizitku, podala si se mnou ruku a odešla se slovy ,,Doufám, že přijedeš!''. Zhluboka jsem se nadechla. Možná budu jezdit DREZŮRU!!!

•POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ•
____________________________________________________________________________
DISKUZE:
- Myslíte si, že se Viky dostane do drezůrního oddílu?
- Bude s tím babička souhlasit?








dík :)) no jo, já bych si to taky moc přála...jinak super komix :)