4. díl příběhu APPARITIONS
pod Celým článkem
,,Timy není moc slušné vyvádět z míry cizí lidi!'' promluvil ke mně táta. Neodpověděla jsem a jenom jsem se na něj podívala. Stála jsem pořát u Axise v boxu a hrála jsem si s jeho hřívou. Axis spokojeně přežvikoval seno a vůbec mu nedělalo nové prostředí potíže.
,,Říkala jsi, že máš hlad, nechceš se jít něčeho najíst?'' vzpoměla jsem si na svoje lživé tvrzení. Když jsem si představovala cokoliv k jídlu, udělalo se mi nevolno.
,,Nějak mě to přešlo...'' snažila sjem se z toho vykroutit.
,,Není dobré podceňovat hlad!'' zasmál se táta, ,,Přinesu ti sendvič, kybys na něj dostala chuť.''
Oddechla jsem si a uklidila jsem zbytek potřeb na čištění do košíku, který mi prozatím sloužil jako jejich úschovna. Věci jsem měla ještě z jízdárny, kdo taky mohl čekat, že se táta vyloupne s takovým překvapením. V duchu jsem se těšila na zítřek...Dnas necháme Axisovi oddych, aby si zvykl na nové prostředí řekla jsem si vduchu. Zítra jsem měla v plánu se s Axisem poprvé projet. Podívala jsem se směrem k druhému boxu, který byl blíže oboum komorám. Proč tu asi táta nechal udělat dva boxy? Nechce si taky pořídit koně? Při té představě jsem se musela zasmát. Oči jsem znovu obrátila na Axise, který měl hlavu vystrčenou z boxu a zvědavě si prohlížel všechno kolem. Nevypadal, že by měl s novým prostředím problémy. Podrbala jsem ho po lysince zvláštního tvaru a vykročila jsem dovntiř domu. Táta si prozpěvoval, ale znovu jsem se zasmála, protože faklešné tóny se rozléhaly po celém prvním patře domku.
,,Na, tady máš ten sendvič...'' řekl a pousmál se, když viděl, jak sjem se na něj koukala. Až teď jsem si uvědomila, jaký mám hlad. Sedla jsem si ke stolu a sendvič jsem spořádala. Když sjem umývala špinavý talíř, táta se ozval z obýváku: ,,Ještě něco jsem ti zapoměl říct! Pojď se na něco podívat!'' celá zvědavá jsem vstoupila do zeleně vymalované místnosti a pohlédla jsem na obrázek, který táta držel v ruce.
,,Včera jsem třídil staré věci na půdě a objevil jsem tohle. Den předtím jsem viděl Axise a tenhle kůň mu je nápadně podobný, nemyslíš? Pěkná náhodička!'' usmál se táta a podal mi obrázek. Jakmile jsem spatřila Axisův obrázek, nevím, proč jsem si opět byla tak jistá, že na obráku je Axis, tak se mi podlomily kolena a já jsem si musela sednout do křesal, které stálo za mnou.
,,Co je s tebou Tim? Poslední dobou se chováš divně, jinak divně než předtím!''.
* POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ *








Moc pěkný =)