2. března 2010 v 16:24 | jingas-lin
|
Právě jsem zjistila, že jsem se po pádu udeřila do hlavy, čemuž naznačovala velikánská boule.
Moje máma mě každou hodinu chodila kontrolovat jestli mi náhodou není špatně a nemám otřes mozku, ale naštěstí ten nepříjemný pád měl za důsledek jen tu bouli.
Na to, kdy můžu zajít za Wisy jsem se ještě neptala, protože jsem přesně čekala, co mi na to máma odpoví.
Něco v tom smyslu, že bych měla být opatrná a Wisy že tomu tedy rozhodně nepomáhá.
Cítila jsem v kostech, že tohle už je pro mámu víc než dost, a já jsem se jí ani nedivila, protože bych měla o svoje dítě taky strach, navíc s tak splašeným koněm jako je Wisy.
Nechtěla jsem si ale připustit nic, co by znamenalo matčinou narážku na to, že je pro mě moc mladá. Život bez Wisy by pro mě neznamenal nic.
Už teď, kdy jsem bez ní byla tak pět hodin jsem nemyslela na nic jiného, než jestli jí njaměřili správně krmení, jestli není vyválená a celá pošpiněná od bahna a jestli má vyčištěný box.
Kdyby mě máma neustále nekontrolovala, nejspíš bych utekla oknem jenom abych se mohla kouknout do stáje.
Když se na mě máma přišla podívat asi po desáté, až v tu chvilku jsem dostala odvahu se jí zeptat, jestli bych nemohla za Wisy aspoň zajít, jenže mi řekla, ať počkám do zítra.
Já jsem už nechtěla být dál nervózní a tak jsem se rozhodla, že do stáje půjdu i bez jejího svolení, oblékla jsem se do stájového a vyšla jsem z domu jako by se nic nedělo.
Máma za mnou vyběhla a rozčileně práskla s dveřmi.
,,Irmo?! Řekl ti snad někdo, že smíš jít ven?!''
,,Řekla jsem si to sama''odpověděla jsem klidně, protože její reakci jsem očekávala a tak jsem si připravila i odpověď pro všechny případy, ,,nemáš právo mě držet doma, už jsem dost stará na to, abych mohla chodit ven!A zvlášť když chci jít za svým koněm!''
,,Tak zaprvé, právo na to mám, protože jak sama víš, plnoletá ještě nejsi a zodpovdná stejně tak! Jak si můžeš dovolit být takhle drzá?! A ten tvůj slavný kůň už tu nejspíš moc dlouho nepobyde!''
Při poslední větě, kterou vyřkla se mi zarazil dech. Co tím chce říct? Nemyslí snad na to, že by Wisy prodala?! Roztřásly se mi kolena, když jsem si dodala odvahy, otočila sjem se na podpadku a rozběhla jsem se do stáje.
To přece nemyslí vážně? To nemůže být pravda, co to mí řekla?! opakovala jsem si stále vduchu zatímco jsem sedlala vyděšenou Wisy, která nechápala, proč jí sedlám, když se stmívá. Ani já sama jsem to moc nechápala, ale jiný nápad, co dělat teď, když jsem se dozvěděla to nejhorší, co mě mohlo kdy potkat, jsem neměla.
Přece by mi to máma nikdy neudělala? Co se s ní proboha stalo?
To, že můj nápad vydat se na vyjížďku za setmění a ještě jke všemu s koněm jako je Wisy, je velmi pošetilý a bláznivý, jsem si uvědomila až příliš pozdě, kdy jsme tryskali po pláži ozářené zapadajícím sluncem.
Tryskali jsme dál a dál a Wisy měla stále dostatek energie, aby tryskala dál. Ocitli jsme se už daleko od stáje a mě začalapohlcovat panika, protože už bylo špatně vidět na cestu a Wisy se stále neklidně rozhlížela.
Trysk zvolnil do rychlého cvalu, ale obě jsme byli udýchané a já jsem začala pociťovat, že noční výlet vážně nebyl nejlepším nápadem.
Představila jsem si, jak máma vyšiluje a volá Gohlovi i Kelly, jestli neví, co se mnou je, protože se to sice nezdálo, ale venku už jsme byli déle než hodinu.
Na nebi se začaly objevovat hvězdy, ale Wisy mě překvapila, protože se chovala jako nejklidnější kůň, kterého jsem kdy viděla, nejspíš věděla o co tu jde.
Jenže já jsem si to stále neuvědomovala, chtěla jsem, aby to byla jenom výhružka a né pravda, vlastně jsem ještě nevěděla, co z toho je tím pravým ...
Najednou se mi šíleně zamotala hlava a já jsem viděla všechno před sebou jako barevnou šmouhu. V sedle jsem se zakymácela, ale veškerou sílu jsem dala na o, abych sesedla. Poslední, co bych potřebovala bylo, abych znovu spadla, protože v tomto stavu by se už mohlo stát něco vážnějšího. Čekala jsem, že Wisy pohltí všechny moje negativní myšlenky a začne vyšilovat, jenže spíš se chovala příkladně, jako kdyby cítila, že teď nepotřebuji, aby dělala problémy.
S námahou jsem sesedla a hlava se mi zamotala ještě víc. Měla jsem pocit, jako bych měla omdlít, naštěstíí mi pomohlo, když jsem se opřela o silný kmen stromu, stojícího opodál.
,,Jsem blázen, že jsem přemýšlela o tom, že by nás něco rozdělilo! Nikdy to nedopustím! Musíme se snažit, my jim dokážeme, že jsi úžasná!'' šeptla jsem odhodlaně směrem k Wisy.
Myslela jsem to opravdu vážně, hned zítra jsem měla v plánu jet trénovat. jestli to o wisy máma myslela vážně, už s ní nikdy nepromluvím!
Pohled jsem obrátila k majáku za kterým vysvitalala záře měsíce a hvědz.
Hlava se mi opět zamotala, já jsem se tedy musela opřít znovu io strom, abych neomdlela ...
* P O K R A Č O V Á N Í * P Ř Í Š T Ě *
ÚžhasNé..!