

V zátoce se schylovalo k odlivu. Pozorovala jsem neskrotnou mořskou vodu a přemýšlela jsem. Ta těch několik dnů jsem našla tolik skvělých míst, o kterých jsem doposud neměla ani potuchy. V hlavě se mi honila spoustu myšlenek, ale čím více jsem přemýšlela, tím více jsem si byla jistá, že to mám udělat.
Nebyla jsem zvyklá spát si do kolika se mi zachce a ráno jsem se stejně probudila v šest, stejně jako na ubytovně v oddílu. Nečekala jsem, že mi to všechno bude tak moc chybět.

Byla jsem rozhodnutá. Už jsem se dál nesnesla dívat na všechna ta místa, která ve mě vzbuzovala tolik vzpomínek. Dopoledne jsem se odvážila vyčistit box na čištění po Avi, což pro mě nebylo o nic lehčí, než to, co jsem se chystala právě udělat. Odhodlaně jsem vykročila za Zackem.
,,Zacku ... Já jsem se rozhodla, že se budu ucházet o místo ošetřovatele ve stáji Tree Hills."
,,Cože?! Co tě to...proboha napadlo Viky?" vyjeknul Zack a zarovnal si vlasy za ucho.
,,Ano ... Víš je to tu pro mě těžké, potřebovala bych změnu prostředí ..." řekla jsem a sklopila jsem hlavu. Zack mě pohladil po tváři.

,,Ty chceš utéct předemnou, že ano" zavtipkoval, ale ihned se přestal smát.
,,Ty jsi snad to jedinné, co bych si vzala s sebou" odpověděla jsem a políbila ho na rty.
,,Víš jistě, že to chceš udělat?" zvážněl Zack a urovnal mi klobouk, který jsem měla nakřivo.
,,Jistě teď vím jenom to, že nechci ztratit ani tebe, ani lásku ke koním" odvětila jsem.
***
Za pár hodin už jsem mířila z autobusové zastávky ke stáji Tree Hills. Příroda mi poskytovala nádherné pohledy. Hned poprvé se mi tu líbilo.
Věděla jsém, že mě majitelka stáje může poslat domů s tím, že práci z inzerátu už někomu dali, ale měla jsem v sobě plamínek naděje.

Okolí stáje bylo jako stořené pro dlouhé vyjížďky a přímo mě na míru. Milovala jsem stromy a těch tu byla spousta. Od nich se také odvíjí název stáje, v překladu Stromové pahorky, pomyslela jsem si.
stáj svažovala mírně z kopce a nacházela se m menším údolí. Lidé tu byli příjemní a usmívali se na sebe i na mne.
Nové místo na mě působilo omamujícím dojmem. Uvědomila jsem si, že celý svůj život vlastně hledám to právé místo. Kdesi v hloubi duše jsem cítila, že tohle je to pravé.

,,Ehm ... Dobrý den." pozdravila jsem ženu, která stála poblíž zeleného domku, který spolu se stájí tvořil největší budovy údolíčka, ,,Mohu se zeptat, kde najdu majitele stájí?"
,,Ahoj! Stojíš před ním! Jsem Marcy, vítám tě tu, copak potřebuješ?" usmála se přátelská žena, která potvrzovala srdečnost lidí ve vesničce.
,,Děkuji, jsem Viky Helpsnová...Jsem tu kvůli vašemu inzerátu-" nestačila jsem doříct.
,,Výborně! Čekala jsem tě tu! Chceš se ucházet o místo stájníka a ošetřovatele, že mám pravdu."
,,Ano, měla bych o to místo zájem. taky jsem se chtěla zeptat, jestli by nebylo možné se tu někde-"
,,Jistě, ten červený domek čeká pouze na tebe!" skočila mi Marcy znovu do řeči.

Namísto odpovědi jsem se otočila k malému domku, který mi nápadně připomínal ubytovnu v oddílu.
,,Pokud by se ti tu líbilo, mohla by sis ho za menší poplatek koupit" nabídla mi Marcy a já jsem na odpověď pouze přikývla.
,,Pokud by nevadilo, trochu ze tu porozhlédnu, popřípadě bych vám dala telefon, abychom se domluvili-"
,,Jistě, to je samozřejmost!" vykřikla Marcy, čímž mi nejspíš chtěla zabránit k dalším slovům.
,,Dveře stáje jsou ti otevřené!" dodala a natáhla ruku směrem ke stáji.

Pravda, stáj mi připomínala všechny ostatní v okolí, ale bylo tu něco, co odláákalo mojí pozornost od chmurných myšlenek.
Rozhlédla jsem se po westernových koních, kteří byli ustájeni v prostorných boxech.
Nemohla jsem odtrhnout pohled od světlého hnědáka v zadním boxu.
,,Radley ... Hmm ..." zamumlala jsem si pro sebe, když jsem si přečetla jméno na cedulce a vykročila jsem směrem k nádhernému valachovi ...
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ








Mooc hezké!