20. června 2010 v 14:08 | Jingas-lin
|
"Uf!" oddechla jsem si, když za mnou zaklaply domovní dveře.
Jen o vlásek jsem unikla prozorazení před otcem, jenže jsem se
do toho zamotala až po uši. Vymluvila jsem se totiž an to, že chci
jet na vyjížďku. Byla jsem si jistá, že tohle je to poslední, co zažiju
a nějaký zbloudilec mě najde mrtvou, jak jsem spadla ze splašeného koně.
"Sparky ... Vím, že tohle je pro tebe šok, věř mi, pro mě ještě větší,
ale dáš už mi proboha tu svou kebuli, abych ti mohla nasadit uzdečku?"
snažila jsem Sparkler domluvit po dobrém. Byla jsem příliš nervózní, abych
se s ní ještě přela o udidlo. Když se mi podařilo Sparkler připravit,
oblékla jsem si pláštěnku a nasedla jsem na nervózního koně.
Cesta pokračovala poklidně. Já jsem však byla stále napnutá jako
struna. Když jsem zastavila poblíž málé fontánky, abych Sparkler
utáhla podbřišník, zaslechla jsem hovor dvou mladých lidí.
"Taky jsem se tomu divila, neřekla bych, že naše stáj potřebuje
nového majitele, jenže co my zmůžem?" řekla dívka ve fialovém.
"No, možná paní Spernser byla trochu nepořádná, ale rozhodně
nebyla špatná. Ale na tu novo jsem zvědavý!". Došlo mi, o čem
se ti dva bavili. Jedná se o NOVOU MAJITELKU STÁJE?! zeptala jsem
se sama sebe s velkým překvapením a údivem.
To mi nejde do hlavy! přeříkávala jsem si v hlavě v rytmu úderů
kopyt. Nervozitu nahradila zvědavost. Sparkler byla naprosto klidná,
ale já jsem věnovala pozornost pouze nové informaci. Sparky
klidně sklonila hlavu a přežvykovala udidlo. Když jsem si uvědomila,
že je Sparky jako vyměněná, spomalila jsem.
"Co s tebou je?! Takovou tě teda neznám!" promluvila jsem ke klisně,
která ke mě otočila hlavu. Pohladila jsem jí po lesknoucím se krku
a znovu jsem jí pobídla do cvalu. Šlapala jako hodinky.
Když jsme přešli na lesní pěšinku, padla na mě z ničeho nic tíseň.
Uvědomila jsem si, jak moc riskuji, ale jak moc Sparkler miluji.
Věděla jsem, že není možné otci dokázat, že je úžasná. Věděla jsem,
že sama to prostě dokázat nemůžu. Zabočila jsem do malého lesa.
Na okraji jsem sesedla a pustila Sparkler otěže na zem. Zadívala
jsem se na obzor. Najdenou mi začaly téct slzy, neubránila jsem
se pláči. Sesinula jsem se na měkký mech a zakryla jsem si oči
dlaněmi. Sparkler do mě strčila nosem. To mě zavedlo zpět do re-
ality. Utřela jsem si slzy a nasedla jsem.
Pobídla jsem Sparky po lesní pěšině. Nechala jsem jí běžet. Už jsem
nepochybovala. Dokázala mi, že to zvládneme. Natryskala.
Já jsem se nechala unášet větrem. Moje nálada byla v tu ránu jiná.
Najednou jsem byla plná naděje, štěstí. ta krása ale skončila, když
jsem si uvědomila, že jsme u stáje. Vzala jsem Sparkler na ruku,
aby vychladla. "Díky Sparkler!" pohladila jsem klisnu.
Když jsem Sparkler sundala sedlo ze spocených zad, vyčistila
jí kopyta a vyčesala hřívu, cítila jsem naše pouto. Sparkler
spokojeně mručela. Nasypala jsem jí do šlabu krmení, které jsem
měla připravené od stájníka a naposledy jsem si klisnu prohlédla.
Když jsem strkala klíč do zámku, ozvalo se u stáje auto. Ohlédla
jsem se. To auto neznám! řekla jsem si pro sebe. Když jsem viděla,
jak z auta vystupuje mladá žena, ihned mi došlo, kdo to je.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
nová majitelka stáje
zatím to vypadá dobře
jsem zvědavá,jaká bude..