

Očekávaný den nadešel. Ani jsem si nebyla jistá, z čeho jsem
tak moc nervózní. Hned po snídani jsem vyrazila za Isabelou.
"Ahoj, ranní ptáče!" usmála se na mě. "Ahoj, tak co mi dáš dnes
na práci?" zeptala jsem se rozespale. Nakonec jsem dostala za
úkol vyhřebecovat a vykydat boxy všem koním.

S tím ranním ptáčetem to není tak docela pravda. Povídala jsem
si sama se sebou. Práce mi šla od ruky, obzvláště mě bavilo
poznávat cizí koně a čekat na jejich reakce. Nejpřívětivější byl
valach na konci uličky, který mi ihned šátral v kapsách.

Když už byli všichni koně (kromě Sparky, kterou jsem si nechávala
na konec) vyhřebelcovaní, popadla jsem do roky lopatu a kolečko.
"Nechápu, proč někerým lidem tahle práce smrdí!" řekla jsem
jednomu koni, u kterého jsem zrovna kydala. Zvědavě se na mě otočil.

Po práci jsem vyhřebelcovala a nasedlala Sparkler a vyrazili
jsme směrem k jízdárně, kde už na nás čekala Isabela. Právě
s někým telefonovala. "Dobře, Marwey, ale to není jenom tak,
přistavět kus výběhu jenom pro tvého koně!". Jakmile jsem
Sparkler přitáhla otěže, aby zastavila, stoupla si polekaně na
zadní. Naštěstí už jsem tuto reakci očekávala. Při pohledu na
nás Isabela zaklapla mobil a ihned k nám přistoupila.

"Tohle dělá běžně?" "Jo, vždycky, když chci zpomalit, nebo když
se snažím o přilnutí" odpověděla jsem a sehnula jsem se, abych
zkontrovlovala, jestli v tom spínání není i něco jiného.
"Budeme na tom pracovat! Ze začátku jí zkus zpomalovat pouze
sedem, viděla jsem, jak moc je citlivá, takže by s tím neměl být
problém. Jakmile si uvědomí, že jí nechceš utrhnout hubu, pak
se budeme moci dostat i dál!" řekla Isabela zkušeně.

"Tak si naklusej a povol otěž" Isabela si stoupla do středu jízdárny
a soustředila se na naše pohyby. "Už je mi jasné, proč vždycky,
když ji zaáhneš za otěže vyrazí tryskem. Utíká před něčím, čeho
se z tvojí strany bojí! Jakmile na to přijdeme ..."

Snažila jsem se víc než jindy. Sparkler taky. Ve cvalu jsem jí
uvolnila otěže a bylo vidět, jak si užívá tu rychlost. Jenžě když
jsme měli zpomalit, nastal další problém. Zkrátka to bez otěží nešlo.
Isabela mi řekla, ať Sparkler stáčím do malých koleček, ale ona se
mnou místo toho vyběhla z jízdárny ven. Natryskala po plánině
a já už jsem to skoro vzdávala. Když jsem jí povolila otěže ze stuhnutí,
okamžitě zpomalila do klusu. Bojí se otěží! blesklo mi hlavou.

Místo, abych Sparkler vynadala jsem se jí snažila uklidnit. Hladila
a konejšila jsem ji svým hlasem. Pomalu jsem tahala za otěže a
vždy, když Sparky cukla jsem otěže zase pustila. Postupně se uklidnila.
Mezitím k nám došla Isabela. "Jste obě v pohodě?" zeptala se ustaraně.
"Jasně! Už jsem na tyhle výpadky celkem zvyklá" snažila jsem se
zavtipkovat. Spolu s Isabelou jsme se vydali ke stáji.

"Ty, Auro, víš vůbec, od koho Sparkler je?" zeptala se mě Isabela.
"Vlastně ne..." odpověděla jsem. "Koupil jí táta".
"Řekla bych totiž, že jí týrali. Chová se přesně, jako týraný kůň!"
Při jejích slovech se mi zatajil dech. Taková možnost mě ani nenapadla!
Ze Sparkleřina sedla jsem vykulila oči na Isabelu. "My se sice
nemůžeme dozvědět, kdo a co jí prováděli, ale můžeme se pokusit
to napravit" Isabela se zamyslela.

Ve stáji jsem Sparkler odsedlala a zavedla jí do boxu. Bylo
mi jí líto. Všech týraných koní mi bylo líto. Když jsem odnášela
výstroj do sedlovny, omylem jsem si šlápla na otěže a přetrhla
jsem je přesně v půlce. "SAKRA!" zabědovala jsem. Uklidila
jsem sedlo na místo a zavázala jsem otěže uzlem k sobě.
Nakvašeně jsem jí švihla na věšák a vyšla jsem ven.

První, čeho jsem si všimla byl on. Byl mi odněkud povědomý.
A bavil se s Isabelou. Bavili se o novém koni jménem Ray.
Nedalo mi to, zkrátka jsem se musela jít na toho nového koně
podívat. Byl nádherný. Nablýskaná srst se leskla a velká hlava
sledovala ostatní koně ve stájích. Ray, přečetla jsem si jeho
jméno na zbrusu nové cedulce vedle boxu. Opatrně jsem k němu
natáhla ruku, abych ho pohladila. Z transu mě však probudilo
kousnutí, které jsem od Raye dostala jako dárek na přivítanou.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ








Doufám, že už se Sparky bát nebude...ale Aura je vostrá, já bych se takovýho koně bála