


Vyšla jsem z obchodu a v ruce jsem pevně svírala tašku, ve které se
nesly zbrusu nové otěže, dobroty pro Sparkler a nový kartáč. Všech
věcí jsem si opravdu vážila, protože jsem je musela koupit za své
úspory, které jsem si však schovávala na podsedlovou dečku, se kterou
jsem se však už dávno rozloučila. Nadechla jsem se chladného vzduchu
a vykročila jsem k cestě vedoucí ke stáji. Naštěstí u mě dnes čekalo jen
to příjemné, práci ve stáji už jsem měla hotovou.

Předcházející dny jsem měla v mlze. Neměla jsem pojem o tom, jaký
je den, kolik je hodin ... Podívala jsem se na veliké hodiny zavěšené
na sloupu uprostřed náměstíčka. S časem jsem si také uvědomila, že
závody se blíží. A s nimi i obavy, stres a deprese. Když jsem před sebou
uviděla červenou budovu stáje, která se pyšnila na samém vrcholku
kopce, oddechla jsem si. Připevnila jsem otěže k uzdečce, odešla pro
sedlo a Sparkler nasedlala. Za odměnu dostala novou pochoutku.

Bylo mi opravdu divné, že Sparkleřiny problémy zmizely tak rychle.
Co dokáže trpělivost a úsilí? Vyvedla jsem kobylku před stáj, pomalu
jsem jí dotáhla podbřišník a nasedla jsem. Bylo mi trochu chladno.
Ale když jsem si uvědomila, že dnes s námi na tréninku bude i Clark,
hned mi bylo tepleji.

Nečekala jsem, že se ten malý Clark tak změní. Vždycky byl zvláštní.
Možná i proto, že jsem ho nikdy neviděla s žádnou dívkou. Ani jsem
ho tak radši vidět nechtěla. Nejspíš bych totiž pěkně žárlila. Ano ...
Nerada, ale musela jsem si přiznat, že jeho přítomnost jsem začala
vnímat úplně jinak, než dříve. Začala jsem si všímat věcí, o kterých jsem
vůbec nevěděla. Ale zároveň jsem se snažila tyto pocity co nejvíc
potlačovat. Nechtěla jsem tím zničit naše přátelství.

O několik minut později už jsme se Sparkler klusali po jízdárně.
Spokojeně jsem kobylku poplácala po krku. "Výborně, Aury!" zakřičela
Isabela ze středu jízdárny. Clark stál opřený o ohradu a pozoroval nás.
"Myslím, že to v neděli zvládnete levou zadní" usmála se Isabela a
zavelela, abych zajela drezurní úlohu, která se na závodech pojede.
Zamrazilo mě. "Už v neděli?". "Žádné obavy! Budem tam s tebou."

Isabela teď vypadala unavenější, než kdy jindy. Dělala jsem si o ní
docela starosti. Pobídla jsem Sparkler do cvalu. Teď velký kruh, potom
změnit směr, přeskočit ... Nadechla jsem se. Už jsem ty pitomé závody
chtěla mít z krku. Kdyby alespoň nešlo o všechno! Úplně všechno ...

Po tréninku jsem byla celá roztřesená. Když jsme se Sparkler vyjížděli
kopec, zavanul ledový vítr a já jsem zavřela oči. Najednou jsem si
představila Smithse a Sparkler. Zvedl se mi žaludek. Rychle jsem oči
otevřela. Byli jsme u stáje. Cítila jsem, jak se třesu, Nejenom zimou,
byla jsem nervózní. Už jen do neděle! Clark ke mě rychle přiběhl,
když viděl, jak se klátím. Málem jsem spadla ze sedla.

Radši jsem sesedla a Sparkler dovedla do boxu po svých. Kolena jsem
měla jako z rosolu. "Aury, nedělej si starosti. Na ty závody pojedu s
vámi ... Všechno dobře dopadne!". Z očí mi z ničehonic vytrskly slzy.
Rychle jsem Clarka objala. Tak pevně, až jsem cítila, jak lapá po dechu.

"Promiň ... Já" vzlykla jsem. Rychle jsem si utřela slzy. Byla jsem úplně
vystresovaná. Třásla jsem se úplně celá. Clark mě chytil za ruku.
Ve stáji jsem odstrojila Sparkler, když jsem nesla sedlo do sedlovny,
málem jsem se sedlem upadla. Když jsem všechno uklidila, vyšla jsem ze
stáje za Clarkem. Rozloučili jsme se. Bylo mi opravdu zle, nejradši bych
se skácela do trávy a zůstala tam ležet až do neděle.
"To ne ... Musím to přece vyhrát!"










Tleskám
Máš moc pěkně ořezané obrázky 