close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5. díl - Nový idol

13. srpna 2010 v 14:42 | Jingas-lin |  QUEST FOR RESCUE


 "Ray asi hodně rád jí, že ano?" smála jsem se jako husička před
Marweyem. "Ano, moc rád, obzvlášť tak pěkné holky, jako jsi ty!".
Řekla bych, že takhle koketoval se všemi dívkami, které se nacházeli
 v okolí jednoho kilomentu kolem něj. Ale z neznámého důvodu to
na mě působilo. Až moc. Z jeho úsměvu se mi podlamovala kolena. 


Jenže jak jsem mohla očekávat. Z poza rohu se plouživým krokem,
při kterém opravdu výrazně kroutila svou pánví, vynořila zmalovaná
blondýnka v upnutém tričku. "Marwey! Kde jsi? měli jsme se přeci
sejít!" řekla blondýnka a svůdně našpulila rty. Znechuceně jsem se
odvrátila, věděla jsem, že kdybych zůstala, musela bych se pozvracet
a ke všemu puknout žárlivostí. Ano, opravdu jsem žárlila. 


"Ach jo, Sparky!" zabořila jsem nos do Sparkleřiny plavé srsti.
Sparkler mě okamžitě použila jako drbátko. Málem mě svou silou
povalila. "No tak, ještě musím pár let žít, nesmíš mě tu zavalit!"
zasmála jsem se a odešla jsem pro čištění, sedlo a uzdečku.


Kupodivu se Sparkler nebyly žádné problémy. Dokonce jsem i
bez problémů nasedla a vydala se na cestu k jízdárně, kde už na
nás čekala Isabela. hlavu jsem měla plnou Marweyho. A té
hrozné blondýnky. Zřejmě jsem nebyla jediná, komu se Marwey
líbil. Děvčata z vesnice se po něm ohlížela.   


Když jsem kolem něj a té "úžasné" blondýnky se Sparkler
projížděla, Marwey se na mě usmál. Ovšem já jsem na něj
pouze tupě zírala. Pouze jsem zvedla ruku na pozdrav.
Bože já jsem ale tupec, Sparkler! Spíš se mi vysmíval! Když má
vedle sebe tu krasavici ...


Měla jsem pravdu, že Isabela na nás už čekala. A byla pěkně
napěněná, protože jsem se pěkně zpozdila. To je to mé klábosení
s Marweyem. Vytočit Isabelu před tréninkem, to nevěstilo nic
dobrého. Věděla jsem, že dneska se to neobejde bez komplikací.


"Co ten rytmus? Na dlouhé stěně šíleně zrychlujete, používej 
taky otěže" další pravda. Isabela byla naštvaná. Ale teď už
jsem tušila, že v tom má prsty ještě něco jiného, než můj pozdní
příchod. Stalo se tu již několikrát, ale Isabelu to rychle přešlo.
Teď to bylo něco docela jiného. Udělala jsem to, co mi řekla.
Jenže Sparkler nechtěla slovo otěže ani slyšet. Tah za udidlo
nenáviděla. A když jsem jí chtěla tahem za udidlo zpomalit, spíš se
snažila na tempu přidat.  


"Ale ne, úplně špatně. Nesmíš zprudka, pomalu tahej, jakmile
ucítíš odpor, povol" Povzdechla jsem si. Ale poslechla jsem.
Nezabralo to. Sparkler se zakousla do udidla a nemohla jsem jí
zpomalit. Nacválala a nereagovala. "Mám takový pocit, že to,
co děláme je naprosto zbytečné a špatné!" vykřikla jsem nakvašeně
a snažila jsem se Sparkler zastavit. "Máš takový pocit?! TO snad ne!?"
Isabela začala chodit kolem vstupu do jízdárny sem a tam.
"Myslím si, že by jsme měli začít ze země!" "Víš ty co?! Tak když
jsi tak nesmírně chytrá, tak si trénuj sama!" Vytřeštila jsem oči.
Isabela se otočila na patě a vydala se do kopce směrem ke stáji.


Zůstala jsem na jízdárně stát sama. Když mi sepnulo v hlavě
a uvědomila jsem si, co se vlastně stalo, pobídla jsem Sparkler,
aby vyšla ven z jízdárny. v duchu jsem si nadávala, nazvala
jsem se snad všemi možnými sprostými slovy. Co asi budu bez
Isabely dělat? Většího pitomce, než jsi jsem neviděla! Jako by
ve mě  zápasily dvě duše. Isabela si začala! Bránila se na oplátku
 zase ta druhá. S povzdechem jsem zamířila se Sparky do lesa.
Malá vyjížďka jenom prospěje! řekla ta špatná duše. To ano,
stejně jsi Isabelu poštvala prosti sobě, takže ti přišla všechna práce
vniveč! Můžeš se na to rovnou vykašlat! Teď jako bych v sobě
těch duší cítila tak tisíc.


Pobídla jsem Sparky do cvalu, abych od sebe ty hlasy odehnala.
Moc dobře jsem ale věděla, že jsem se s Isabelou neměla hádat.
S překvapením jsem zjistila, že můžu za udidlo tahat jak chci a
Sparkler to vůbec nevadí. Venku ne a na jízdárně ano?
Zastavili jsme u kopce, ze kterého byl přenádherný výhled na hory
 a skalnaté lesy. Zasnila jsem se. Viděla jsem mě a Sparky
na drezurním obdélníku. Nad hlavou jsem držela obrovský zlatý pohár
a od tribun se na mě usmívala Isabela a ...  


 Ze snění jsem se probrala, až když jsem popadla do ruky lopatu
a chystala jsem si odpracovat dnešní trénink. Práce, která mi jindy
šla od ruky, se dnes vlekla jako šnek. Ze stáje jsem se dostala
až kolem osmé večer. Hlavu jsem měla plnou Isabely, Sparkler
a Marweyho. Ale ten kluk, kterého jsem viděla ve svém snění
po boku Isabely nebyl on ... Byl to ... 


"Panejo, Clarku! Ty jsi zpátky doma?!" vrhla jsem se dávnému
kamarádovi kolem krku. "Jasně! Moc jsem se domů těšil! Hlavně
na koně a na dávné ... přátele" řekl Clark. Zadívala jsem se mu do
 hnědých šibalských očí. Slovo přátele řekl s podivným přízvukem.
Co tím asi myslel? Ptala jsem se sama sebe. "Tak jak se ti daří, Aury?"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 


Komentáře

1 Téra - Your Affs - Lowující Téra - Your Affs - Lowující | Web | 13. srpna 2010 v 14:45 | Reagovat

Tý jo krásně napsané. Umět takhle psát :-)

2 Lilly Lilly | Web | 13. srpna 2010 v 17:14 | Reagovat

Presne tak. Si velice dobra a proste chvaly neni nikdy dost.. Muj nazor znas, rozepisu se az u dalsich dilu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.